Úvod Historie Horních Datyň

Historie

Horní Datyně,
jako takové, v době okolo uváděného roku 1577 ještě neexistovaly. Údolí mezi lesem Dulňákem a potokem Horní Datyňka bylo patrně ještě zalesněno.
Vesnici Horní Datyně však předcházela osada Lipová, doložená zápisem z roku 1591. Stavení tvořící tuto osadu se pravděpodobně nacházely u potoka a na stráni nad ním, směrem k Václavovicím. Osada Lipová byla součástí obce Václavovice s nimiž tvořila samostatné panství jehož majitelem byl Jiřík Sobek z Kornic, poprvé na něm připomínán v roce 1591. Dále byl uváděn v roce 1608 jako majitel Václavovic, Konské a Blogotic a Velké Rudice.
Po roce 1615 zdědil tyto majetky jeho syn, Jiřík Sobek z Kornic mladší, který k nim přikoupil Ropici a Malou Rudici. Druhou ženou tohoto Jiříka Sobka mladšího byla Anna, rozená Skrbenská z Hříště, dcera Václava Slavibora Skrbenského z Hříště na Kunčicích a Vratimově. Snad zde je možné hledat určitou spojitost se založením Horních Datyň vklíněných mezi katastry obcí Vratimova a Václavovic. Anna Skrbenská mohla pozemky pro založení nové vesnice obdržet například věnem a v nést je do manželství s Jiříkem Sobkem z Kornic.
Z katastrální mapy je možno vyčíst, že část vesnice vlevo od potoka Horní Datyňky byla vyměřena na místě vymýceného vratimovského lesa a plánovitě rozdělena na 19 úzkých dlouhých lánů vedoucích od lesa Duňáku k potoku. Od katastru Vratimova byly polnosti odděleny dodatečně stanovenou hranicí. Vytečenou obvyklým způsobem, mezní cestou. Po stranách nejprve jednoduše vyorané brázdy vznikla mez, ze které postupem času stala cesta uprostřed níž vede hranice dodnes.
Datyně, ty které se nacházejí mezi Václavovicemi a Vratimovem, jsou poprvé jmenovitě připomínány až v roce 1662. V tomto roce se jejich majitel, Karel Jiří Sobek z Kornic, psal s přídomkem „auf Wentzlowitz nach Dattin“. V roce 1662 jsou sice rovněž tyto Datyně zapsány bez bližšího určení, můžeme však býti přesvědčeni, že se jednalo o nynější Horní Datyně. Zápis je možno považovat za první písemnou zmínku o Horních Datyních.
Karel Sobek z Kornic však nedlouho po roce 1662 Václavovicko – Datyňské panství prodal. Novým majitelem se stal rytíř Veikhart Skrbenský z Hříště, který je připojil ke Kunčickému panství (Kunčicím u Ostravy.) Po roce 1679 vlastnil Horní Datyně jeho syn Maxmilián Bernard Skrbenský z Hříště, který v roce 1720 Kunčické panství, včetně Vratimova, Rakovce, Václavovic a Datyň (Horních), prodal Karlu Františku Skrbenskému z Hříště na Šenově.
Opět je nutno připomenout, že drahnou dobu byly obě vesnice psány bez bližšího určení, zda se jedná o „Dolní“ neb „Horní“.
Názvem jsou rozlišeny až na mapě Těšínska sestavené Jonasem Nigrinim v roce 1724, na níž je zakresleny vesnice „Ober Datina“ a „Nider Datina“. Pojmenování obou vesnic však patrně nebylo „ustálené“ a běžně užíváno, neboť na další mapě Těšínského knížectví z roku 1736, kterou zakreslil Johan Wolfgang Wieland jsou sice zaznamenány dvě vesnice, ale bez místopisného určení. Současné Horní Datyně jsou však zapsány jako „Datin“, pod tímto zápisem je uveden název ve vokální, údajně podobě, označený jako „P: Datynie“. Dolní Datyně jsou zde zapsány pouze jako „Datynie“. Vesnice jsou tudíž písemně odlišeny, jako „Datin,“ a „Datynie“. Při pohledu na detaily obou map zjišťujeme, že část obce Šenova mezi nimi není zcela zřetelná, což navozuje dojem jako by obě vesnice Datyně spolu sousedily.

 

 

Výřez z mapy Těšínska sestavené Jonasem Nigrinim v roce 1724.

 

Výřez z mapy Těšínska sestavené Johanem Wolfgangem Wielandem v rove 1736.

 

Na mapách I. vojenského mapování z roku 1764 až 1783 jsou písemně uvedeny pouze Horní Datyně, zapsané pouze jako „Dattin“. Na mapách II. vojenského mapování z let 1832 až 1856, a na všech dalších mapách jsou již obě vesnice řádně pojmenovány jako „Nieder Dattin“ a „Ober Dattin“.
V Karolínském katastru, sepsaném v roce 1734, jsou uvedeny obojí Datyně jako majetek Karla Františka Skrbenského z Hříště na Šenově. Zapsány jsou ve společně rubrice, jejich název je však blíže určen jako Horní a Dolní Datyňě. V polovině osmnáctého století náležely k šenovskému velkostatku celé nynější Horní Datyně, avšak pouze část Dolních Datyň.
Zajímavou skutečností je, že v obojích Datyních, jak Dolních či v Horních, se nikdy nenacházel panský dvůr. Poddaní z obou Datyň byli povinni robotovat u vrchnostenských dvorů v sousedních obcích.
V době kdy Datyně, později Horni, náležely Skrbenským na Kunčicích, byli tamní poddaní povinování vykonávat robotu u panského dvora v Kunčících. Po začlenění obce do šenovského velkostatku pánů Skrbenských na Šenově pracovali u dvora na Volenství v Šenově a u václavovického panského dvora.
V Datyních, nyní zvaných „Dolní“ byla situace složitější. K majetkům Karla Františka Skrbenského z Hříště na Šenově náležela jen část vesnice a obyvatelé z této části obce robotovali u dvora v Šenově na Skrbni.
Další část obce nejprve náležela k již uvedeným Horním Bludovicím. V druhé polovině 18. století, bylo z katastru Horních Bludovic vyčleněno území pro vznik nové obce, Prostřední Bludovice. Část Datyň původně náležící k Horním Bludovicím byla přičleněna k Prostřední Bludovicím. Poddaní této čísti Datyň chodili robotovat ke dvoru v Prostředích Bludovicích. Majitel Prostředních Bludovic, obce Špluchova a části Datyň, Arnošt Konstantin Karvinský z Karviné, zavedl na svém panství „Obecní pořádek“. Založil knihu nazvanou „Gruntuvna knizka obce Prostředňo-Bludovickej, Datinskej i Zbluchovskej“. První zápis do ní byl proveden 24.4.1769. V knize byly zapsány přísahy fojta a straších: „Hojneho nad lasy, hojneho na lukami, řykami aneb potocky. Hojneho nad liesky, hrastiny a lukami při folvarku zamkovym liežice.“ (Například mezi konšely „Consholami“ je uveden také „Heinrich Schopp vulgo Tobis“.) Všechny zápisy jsou psány se silným lašským dialektem.
Třetí část obce Datyň, nyní Dolních, patřila k Dolním Bludovicím a lidé v této části usedlí byli povinni práci u dolnobludovického dvora. Po zmiňovaných Bludovických z Bludovic drželi ves, včetně k ní náležící části Datyň, dlouhou dobu Marklovští ze Žebráče a dále Laryšové ze Lhoty.
Dne 2.4.1781 koupil od Charloty von Franken – Parwitz, rozené Laryšové, Dolní Bludovice a k nim náležící část Dolních Datyň, vysloužilý rakouský generál, Jan Tobiáš sv.p. Seeger von Durrenberg. Baron Seeger na Dolních Bludovicícb v roce 1792 odkoupil od barona Karla Skrbenského z Hříště díl Dolní Datyň náležící k šenovskému panství. Současně koupil rovněž část Šenova zvanou „V losku“. Od Šenova bylo tehdy odprodáno 16 chalup s šenovskými číslypopisnými 59 až 75. Z dalšího historického zdroje vyplývá, že Karel Skrbenský neprodal celou část k Šenovu náležících Dolních Datyň.
V Topografii Těšínska sepsané P. Reginaldem Kneifelem v roce 1804 je uvedeno rozdělení vesnice Dolní Datyně:
87 obyvatel a 17 domů náleželo k Prostředním Bludovicím,
268 obyvatel a 52 domů náleželo k Dolním Bludovicím
70 obyvatel a 14 domů náleželo k panství Šenov
Pro obyvatele rozdělených Dolních Datyň, pracujících u panských dvorů v okolních vesnicích, platily rovněž rozdílné předpisy a nařízení, dané jejich majiteli. Dolní Datyně byly rozčleněné k okolním statkům rozdílných majitelů nebyly až do roku 1848 jednotnou vesnicí, avšak existovaly jako jakési osídlené místo označované společným názvem.
Obojí Datyně vznikly obdobným způsobem. Území pro jejich založení bylo odděleno od sousedních obcí. Nebyly v nich panské dvory, poddaní byli povinování robotou u statků v okolních vsích. Podobně jako potok Ostravická Datyňka, který dodával vodu řece Ostravici, tak vesnice Datyně „dodávaly“ pracovní sílu k panským velkostatkům. „Darování“ území pro vznik těchto vesnic, neb „dodávání“ pracovní síly jejich obyvateli, bylo pravděpodobně důvodem pro pojmenování těchto vesnic - „Datyně.“

Historie se však jaksi stále opakuje. V současnosti nejsou Datyně opět samostatné, tento stav však není jistě dán jejich názvem - „Datyně“.


Aktualizováno (Pátek, 23 Duben 2010 20:56)